close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tajemství-seriál JAG

14. dubna 2008 v 21:43 |  Moje výtvory
Povídka na motiv seriálu JAG.Moc děkuji Kateline za beta-read
Obrázek “http://wwwimage.cbs.com/primetime/jag/images/cast/jag_cast_main.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Dívám se skrz ledem pokryté okenní tabulky ven, do nevlídné a studené zimy. Už je to půl roku, co můj otec umřel, co jsem vyřešila záhadu, to tajemství které mi svěřil, než odešel.
Při vzpomínce na něj se mi do očí vhánějí slzy, ale také se musím usmát. Byl to neobyčejný a milující člověk. Jsem na něj pyšná. Jsem pyšná na to, že jsem jeho dcera.
Nikdy ale nezapomenu na to, co mi řekl než vydechl naposledy. Byl velmi deštivý den. Umřel v nemocnici. Vím, že to tak nechtěl, ale už bylo pozdě, aby se něco dalo změnit.
Byla tam celá naše rodina - já, má matka a mí bráškové. Když cítil, že ho síly opouštějí, že každý jeho nádech je náročnější, zavolal si nás každého k sobě. Řekl, ať se netrápíme, že bude na místě kde mu bude dobře a bude šťastný, bude na nás čekat. Pak se znenadání otočil na mě a požádal, aby ostatní odešli. Vyděsila jsem se, ale poslechla jsem a usedla jsem do židle vedle jeho lůžka.
"Sarah… Má Sarah… Musím ti něco říct… Mám tajemství, které jsem nikomu nemohl svěřit… Ale už nemůžu dál. Víš… Chci… Chci abys věděla, že jsem tvou matku měl rád, ale byla jen jedna žena, kterou jsem opravdu miloval…" Nechápala jsem. Byla jsem zděšená. Jeho slova nedávala smysl. Jaké tajemství?
Mluvil z posledních sil. Stále se přemáhal, ale po chvíli pokračoval.
"Byl jsem ale tak hloupý, že jsem si ji nechal proklouznout mezi prsty…" opět přestal mluvit a zadíval se na mě tím svým pohledem. Tím láskyplným a otcovským pohledem. Usmál se a mě bylo do breku víc než kdy před tím. Umíral. Už se nikdy nevrátí, nikdy mě nebude držet, jako to dělával když jsem byla malá holka. Krutá realita mě byla do očí víc než kdy předtím. V tom ale znovu začal táta mluvit. "Jsi jí tak podobná, Sarah… Ty hnědé vlasy, čokoládové oči… Tak moc mi ji připomínáš… chci, abys věděla všechno, ale už mi nezbývají síly… Hledej odpovědi ve své práci kterou jsem měl i já a ve svém jméně… Miluju tě Sarah… Byla jsi vždycky moje nejdražší…"
A pak se jeho oči zavřely, srdce přestalo být a jeho duše odešla do nebe. Rozbrečela jsem se nad jeho tělem. Jak jen mohl? Byla jsem už velká, ale táta byl můj vzor. Milovala jsem ho. Nebyla jsem si jistá, jestli poslední dvě věty patřily mě nebo jí, ale věděla jsem, že mě miloval a byl na mě pyšný, jak mi to nesčetněkrát řekl.

Od té doby mi to nedalo spát. Musela jsem zjistit to tajemství, které táta nedořekl, musela jsem tu Sarah najít. Začala jsem postupně - má práce kterou miluji je práce v JAGu a tam také pracoval můj otec. Pátrala jsem ve spisech a zaměstnancích v JAGu od doby, kdy táta tam začal pracovat. Konečně jsem to našla - Sarah MacKenzie. Okamžitě jsem obvolala tátovy známé. Měla jsem ale smůlu - někteří už byli mrtví anebo si na nic moc nepamatovali.
Dál jsem pátrala, do noci. Štosy papírů na mém stole neznaly mezí, ale já musela najít pravdu. Musela jsem něco o "té druhé" Sarah najít.
Vyčerpáním jsem usla. Zdál se mi divný sen…

* * *
Rok 2005


Sarah MacKenzie odemknula dveře svého byt a vešla dovnitř. Hned si zula boty, pohodila kufřík někam na zem a svalila se na pohovku. Poslední dobou byla hodně vyčerpaná, a to se podepsalo i na vzhledu jejího bytu. Vždycky byla čistotná a na pořádek dbala, ale poslední dny se na podlaze válelo oblečení, papíry… Bylo vidět že i podlaha se dlouho nevytírala, ale ona si to nepřipouštěla. A ona zůstávala v práci čím dál tím déle.
Najednou začal zvonit její mobil. Chtěla to ignorovat, ale nakonec se s povzdechem zvedla z pohovky a neochotně to vzala.
"Halo Mac? To jsem já, Harm. Chtěl jsem se je zeptat, jestli by jste se mnou nechtěla zajít na večeři. Poslední dobou se pořád míjíme, Vy jste zavřená v kanceláři a já bych si s Vámi chtěl o něčem vážném promluvit."
Nechtělo se jí. Neměla na něj náladu. Vlastně se mu vyhýbala. Vzdálili se sami sobě. Litovala toho, ale neměla sílu to změnit.
"Tak… Dobrá, půjdu. V osm v Tidbitu?"
"Ok Mac, budu tam. Zatím se mějte." Rozloučil se a zavěsil. Tidbit byla jejich oblíbená restaurace, často tam chodívali…
Při slově "dříve" ji píchlo u srdce. Kolik věcí se změnilo… Dříve byly nejlepší přátelé, sehraní jak v civilu tak v práci. Kde ale se stala ta chyba, která je změnila? Co jsou teď?
Udržují jen povrchní styky, pozdraví se, občas spolu prohodí pár slov, možná zajdou na oběd či večeři a to je vše. Už nic víc, téměř žádné přátelství, jak to bývalo. Kam se poděla ta vášeň a zápal, kterou v sobě měli?
Ani si neuvědomila, že ji po tváři stekla slza. Pomalu se odšourala na do koupelny a podívala se do zrcadla. Její zjev ji zděsil. Dívala se na ni strhaná, unavená žena, která ve svých 38 letech nemá manžela, děti… Všichni muži, se kterými kdy něco měla, byli mrtví anebo zmizeli. A děti? Ty mít nemůže. 'Jsem prostě prokletá…' uslyšela svůj hlas. Už se nebránila potokům slz, které se jí valily z očí. Podlomily se jí kolena a ona skončila na zemi. Hlavou ji blýskl nápad, že by se pomodlila za lepší život, nebo snad za kratší život, než je jí předurčen?
Brzy ale tu myšlenku vypudila z hlavy. Kolikrát se modlila, přála, ale nikdy jí nikdo nevyslyšel. Táta nepřestal mlátit matku, Chris pil dál a taky jí mlátil…
Po chvíli se ale přinutila zvednout se z podlahy a přestat se litovat. Dala se dohromady, převlékla, upravila se a vyrazila směr Tidbit.



Restaurace Tidbit, Georgetown, VA

Do restaurace dorazila chvilku po osmé. Když Mac vešla, okamžitě spatřila Harma se zvláštním výrazem ve tváři. Nevěděla co si myslet, tak zamířila ke stolu, kde seděl. Jakmile vycítil její pozornost, hned se na ni podíval.
"Ahoj Mac." pokusil se o úsměv a Mac se posadila. Snažila se vyčíst z jeho chování, co se děje. "Jsem rád, že jste přišla. tady je jídelní lístek." řekl a podal jí objemnou "knížku". Tidbit byla skvělá restaurace, nikdo nikdy nevěděl, co si dát. Mac se při té vzpomínce usmála.
"Díky." špitla a ani se mu nepodívala do tváře. Všechno jí to připadalo tak trapné, taková velká fraška. Bylo vidět, že se oba snaží aby atmosféra byla příjemná a přátelská, ale nevedlo se jim to. Panovalo nepříjemné ticho, které jen na chvilku přerušil číšník, aby se zeptal, co si dají.
"Tak co máte za důležitou novinku?" zeptala se konečně Mac, když jim přinesli jídlo.
"No… Pamatujete si na Renée, že ano? Týká se to jí. Budeme se brát." řekl a podíval se na Mac. Ta se cítila, jako by ji právě někdo vrazil nůž do srdce. Tisíce jehliček ji uvnitř píchalo a ona sotva pobírala dech. Nakonec se přemohla k tomu, aby alespoň ze sebe s předstíranou radostí vysoukala: "Teda Harme, to je skvělé, doufám že jsem taky pozvaná na svatbu." Nevěděla jak dopadl její pokus o úsměv, nezabývala se tím. Jen doufala, že tenhle večer brzy skončí a ona bude doma. Stěží držela na uzdě slzy. Jakože on dokázal jít se životem dál a ona ne? Proč?!
"No, já už budu muset jít, slíbil jsem Renée že jí pomůžu vybrat šaty. Tak zatím ahoj." usmál se a než se nadála, byl pryč. Harm dříve zaplatil, takže jakmile se vzpamatovala, mohla odejít domů.



Byt Sarah MacKenzie, Georgetown, VA

Hned jak se za ní zavřely dveře, ovládl ji pláč. "Já jsem tak pitomá husa!" křičela nahlas a mrskla vázou s květinami o zeď. "Co jsem si myslela? Že se nikdy neožení? Že i když spolu nic nemáme tak si budeme pořád věrní?!" Těžkými kroky vešla do ložnice a svalila se na postel. Pořád se jí z očí valily slzy a tváře měla červené od breku. "Proč nemůžu žít šťastně?" zašeptala smutně do jednoho z polštářů a následoval znovu vzlykot. Zvedla hlavu a její zrak padl na nůž na dopisy, který ležel na stole. Bezmyšlenkovitě přešla ke stolu. Zvedla nůž a začala si ho prohlížet. Něco se v ní zlomilo. Už to nebyla ta Sarah MacKenzie, kterou všichni ostatní znali a měli rádi.
Přešla zpět k posteli a v ruce stále svírala nůž na dopisy. Zhluboka se nadechla a zaryla ho do kůže, přesně tam kde měla na ruce tepnu. Dívala se, jak ji krev stéká po ruce a v kapkách dopadá na bílé povlečení. Před očima viděla jen Harma, všechno hezké, co spolu prožili. Položila si hlavu na polštář a zašeptala: "Odpusť mi, prosím."

* * *

Pak už jsem jen viděla, jak můj otec svírá její bezvládné tělo v náručí. Slzy se mu valily z očí a on jí šeptal, jak moc jí miluje. trhalo mi to srdce, vidět ho takhle. A já jsem pak pochopila.
Miloval ji. Z celého srdce. A ona jeho. Ale oba si zničili svoji budoucnost. nepochopila jsem, proč ji táta neřekl, že ji miluje.
Najednou mě z mého snění vytrhlo zvonění mého mobilu. Eric. Co ten chce? Pracujeme spolu něco kolem devíti let. Ale už to není jako dřív. Odcizili jsme se sami sobě. Prý potřebuje říct něco důležitého, tak to jsem zvědavá….


THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Makina Makina | E-mail | 15. dubna 2008 v 19:31 | Reagovat

Pěkný,dočetla jsem až do konce

2 Franci Franci | E-mail | 1. května 2008 v 12:42 | Reagovat

Suprový,JAG mám ráda

3 LarryBluck LarryBluck | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 23:31 | Reagovat

join the new social <a href=http://onlinecasinos-x.com>casino</a> guide

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama